Jak se začít lépe stravovat (nejen o Vánocích)

Milé Rutinačky a Rutináci,

Svátky vánoční už klepají na dveře a já si tak říkala, o čem bude mé další psaní pro vás. I když mám pocit, že mám momentálně nějakou tvůrčí krizi, v hlavě před Štědrým dnem už jen vítr, v dnešním tématu mám jasno! Vánoční svátky a novoroční předsevzetí často vybízejí k přemýšlení o našich zvycích a o všem, co bychom chtěli v Novém roce změnit a dokázat. A tak dnes budu psát o tom, jak se začít lépe stravovat (kdykoliv v roce) a že můžeme hřešit (nejen o Vánocích). Ráda bych hned na úvod mého „dopisu pro vás“ zdůraznila, že se nejedná o článek typu „10 rad, jak vylepšit svůj jídelníček“, nebo „10 stravovacích mýtů“. Kdo něco takového hledá a nechce jít více do hloubky své mysli, těla i duše, může rovnou přestat číst. Moc si přeji, aby takových čtenářů bylo co nejméně, jelikož vám chci předat víc než prázdný soupis několika bodů, které sice mohou znít lákavě, jednoduše a v lepším případě přimět člověka na chvíli o svém jídelníčku přemýšlet, ale vesměs k ničemu nenasměrují, neodhodlají a nepředají to nejdůležitější – myšlenku o tom, jak můžete tvořit svůj jídelníček postupně, učit se, rozhodovat se dle svých potřeb a činit svá vlastní rozhodnutí bez výmluv a přemýšlení, zda jsou podle pravidel, kterých, co si budeme povídat, je všude až příliš. Každý totiž podvědomě víme, že naším největším zádrhelem je vlastní mysl. Dobrá zpráva je, že naše mysl může být i naším největším pomocníkem.

Netrestejte se

Každý jsme tak jiný, naše současné stravovací návyky mohou být velmi odlišné a v podstatě jakékoliv. Vězte, že náš jídelníček může vždy být lepší i horší, že nás mohou potkat lepší i horší stravovací dny. A to je naprosto v pořádku! Náš den, naše nálada, pocity, koho potkáme a komu se vyhneme se nedá naprogramovat nastejno. Život je pestrý, plný kontrastů – to vše nám slouží k tomu, abychom se neustále učili. A to platí i v oblasti stravovaní – jídelníček se nedá naprogramovat! Pokud z jakéhokoliv důvodu ujedeme a nedodržíme svůj pomyslně ideální stravovací režim (užijeme si oslavu, kde alkohol teče proudem, dáme si dezert apod.), není třeba se nad tím hroutit a brát to jako selhání. Máme možnost se z toho poučit, lépe se příště připravit, hodit to případně za hlavu a hlavně pokračovat dál v budování lepších stravovacích návyků. Úplně nejhorší varianta je, že člověk s veškerou snahou o zdravější stravování skoncuje a začne se ládovat vším, co ho dovedlo do bodu, kdy chtěl změnit svůj jídelníček. V podstatě pak trestá sám sebe a dostává se do začarovaného kruhu. Přitom stačí jedno – nic si nevyčítat a uzavřít svůj nezdařený stravovací den  např. myšlenkou typu „Dnes se mi to moc nepovedlo, nenechám se nikým a ničím odradit a v lepším stravování budu pokračovat dál“. Takový styl uvažování o vlastních činech je v podstatě akce, jež bude následovaná adekvátní reakcí – pozitivní myšlenka je vždy prvním impulzem, který nás může posunout vpřed.

Počítejte s postupným rozšiřováním komfortní zóny

Změna začíná v momentě, kdy pravidelně a dlouhodobě děláme něco jinak, než jsme byli doposud zvyklí. I v jídelníčku platí pravidlo, že člověk na čas vystoupí ze své tzv. komfortní zóny – vynakládáme extra energii na hledání receptů, zkoušení nových chutí, nákupy, přípravu a plánování, a to vše stojí čas, úsilí, přemýšlení a síly navíc. V počátku se tedy zdá, že je toho mnoho, co člověk musí „ošéfovat“. Když se učíme nové dovednosti, musíme vystoupit ze svého pohodlí a pro onu změnu něco udělat. Jako když se učíme řídit auto – první jízdy myslíme na milión věcí najednou – řadíme, koukáme u toho do zpětného zrcátka, sledujeme značky, pouštíme chodce, hlídáme tachometr i prostor kolem sebe. A pak najednou děláme vše podvědomě, nevíme kdy a jak se to stalo. Z ničeho nic zvládáme řízení a zpíváme si u rádia 🙂 . Člověk musí být pořád při řízení obezřetný a předvídat, ale vše, co se naučil a dostal do podvědomí, už bude automatické jako dýchání. To samé platí pro změnu v jídelníčku. Nekomfortní zóna se změní v komfortní v okamžik, když tak nějak podvědomě víme, co jíst, co nám dělá dobře, co nám chutná, po čem nám je těžko, kam zajet pro tu či onu surovinu apod. Ničeho se nebojte, časem si tu komfortní zónu může rozšířit opravdu každý.

Ne, teď ne! Až jindy! Tak kdy? Na svatýho Dyndy!

V tomhle textu měli Mňága & Žďorp recht. Kolikrát si člověk řekl: „Dnes ne, až zítra“, „Od pondělí začínám“ nebo „po Novém roce najedu na lepší jídelníček“. S takovýmto smýšlením se člověk neustále veze na vlně utíkání – je to utíkání před něčím, co chce zlepšit. Pokračovaní trefného textu Mňágy & Žďorpa „lidi stojí ve frontě na štěstí, strachy už radši vůbec nic neříkají“ to jen potvrzuje. Odkládání našich potřeb/přání nikam nevede a rozhodně nás to nikam neposune. Kdo se zná a ví, že věta „Až ……“ (doplňte si sami) je jeho oblíbená, ať se zamyslí, zda by nebylo lepší začít právě teď.

Vše, co nás v budoucnu čeká, je totiž ovlivněno tím, co děláme v přítomném okamžiku. Nikdy to nebude ovlivněno tím, co si myslíme, že budeme dělat zítra.

Když se drobné změny nasčítají….

Kdo se právě rozhodl, že nastala ta pravá chvíle přehodnotit jídelníček, může s klidným srdcem snít o veliké změně. Mít veliké cíle a přání není nic špatného – veliká přání nám mohou poodhalit vše, čeho jsme schopni dosáhnout při troše vůle a vytrvalosti – protože v historii lidstva není nic, čeho by člověk nedosáhl. Vše má svůj postupný vývoj, a tak je vhodnější si stanovit drobné úkoly, které budou součástí celého procesu. Dejte si úkol na den, na týden či měsíc. Nemusí to být nic převratného. Může se jednat o zařazení zeleniny v jedné porci denně, o vyřazení oblíbeného slazeného nápoje, nebo o přípravu kvalitnější snídaně. Prostě cokoliv, co vás napadne a nebude vás tolik bolet, jako kdybyste museli změnit své stravovací návyky během jednoho dne. Jsou samozřejmě jedinci, kteří dokázali ze dne na den překopat své zvyky, ale kolik takových lidí je? Znáte někoho takového? V první řadě znáte sebe a určitě víte, jaký přístup si ke svému tělu můžete dovolit. Já doporučuji změny postupné, už jen z toho důvodu, že tím tolik netrpí psychika a člověk má možnost postupně sbírat zkušenosti v průběhu celého procesu (malá přihrávka na další odstavec 🙂 ).

Učte se v průběhu celého procesu

Tady budu stručná. Člověk prostě nemůže vědět vše předem. Nejde to! Život je otevřená kniha, kterou se učíme v průběhu života číst. Nejlepší zkušenost, je prožitá zkušenost, a tu vám nikdo jiný nepředá než vy sami.

Vzdělávejte se

Internet je plný různorodých informací, které nám mohou zamotat hlavu. Rozhodně to není důvod, proč se o výživu přestat zajímat, chceme-li změnit své stravovací návyky. Ono je velmi jednoduché obviňovat internet. Nicméně to není chyba internetu, že se ztrácíme v záplavě informací. Přitom stačí tak málo – koupit si třeba jen jednu knížku o výživě či výživovém směru, který vás zajímá, nebo si zakoupit nějaký kurz a začít se vzdělávat. Už jen to, že o něčem čtete, nebo něco posloucháte (tedy o tom i přemýšlíte), vás dostane do pocitu a představy, že daný způsob stravování je váš, aniž byste něco v jídelníčku změnili. A protože způsob uvažování a pocity předcházejí činům, četba či poslech přednášky je cesta, jak se na daný jídelníček naladit (navíc se dozvíte spoustu zajímavých informací, které vás ve škole neučili 🙂 )

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Ano, ano v dokonalém světe dokonale dodržujeme dokonalá pravidla a všichni jsem dokonale dokonalí. V reálném světě nemohou fungovat všechna pravidla na všechny stejně a podle toho s nimi můžeme nakládat. Můžete si stanovit své dokonalé desatero, ale nikdo vás nenutí ho stoprocentně dodržovat za všech okolností. Když nějaký bod porušíte, opět prokážete, že jste jen lidská bytost. Na webu mám základní výživové desatero – poslední, desátý bod, bych dnes přepsala na „Zapomeňte na body předešlé“ 😀

Sociální média – dobrý sluha, zlý pán

Osobně sociální média nezavrhuji. Různé sociální skupiny, diskuzní fóra a další sdílené informace nám mohou dobře posloužit, mohou nás motivovat, spojit s parťákem anebo nám mohou představit výživovou filozofii, kterou hledáme. Ale pozor na to, aby toho nebylo moc. Sociální sítě mohou dost slušně požírat náš čas, který můžeme trávit něčím produktivnějším – třeba přípravou dobrého jídla.

Nebojte se lépe stravovat

Kdybych měla vypíchnout jeden bod jako jeden z nejdůležitějších, je to poslední bod mého článku, který si nechávám k zamyšlení nakonec. Strach je ta nejhorší možná emoce, která nás může postihnout. Strach nás brzdí. Jakmile strachu propadneme a začneme mu věnovat svou pozornost, nikam se neposuneme. Může to být zdánlivá hloupost jako strach z toho, zda nás v lepším stravování podpoří okolí či nikoliv, zda jsme na změnu jídelníčku dostatečně připraveni, nebo zda daná výživová filozofie je pro nás ta pravá……

Proto článek ukončím slovy jednoho moudrého muže, která vše krásně vystihují

„Nechť jsou Vaše rozhodnutí odrazem Vašich nadějí, ne Vašich obav“    

Krásné svátky 🙂

Vaše Maruška