Prvák hotov

Dnes už je to oficiální – poslední letošní zkoušku mám splněnou a ani nepřenáším žádného kostlivce do dalšího semestru. Jupíjej!!! Prvák mám tedy hotov a momentálně dojíždím 6. týden praxí (nyní se nacházím ve Vojenském rehabilitačním ústavu Slapy). Od pondělí budu mít 6 neděl prázdnin (pak ještě 3 týdny praxí), a tak se těšte na nová cvičební videa 🙂 ! Naivně jsem plánovala točit krátké sestavy během semestru a zkouškového, ale realita se ukázala býti neúprosná – učení až nad hlavu, do toho praxe, a když bylo volno, tak jsem ho trávila s rodinou.

Škola

Jestli jsem před tím psala, že zimní semestr byl masakr, pak letní byl ještě větší. 13 předmětů prostě zabere nějaký ten čas. Navíc anatomie, fyziologie a fyzikální terapie jsou předměty, bez kterých se druhák neobejde, a těm bylo třeba se pověnovat kapánek víc 😉 . Upřímně jsem ráda, že už jsou za mnou…..bohužel se potkáme ještě u státnic 😉 . Osobně jsem měla ještě jednoho strašáka, který na mě dělal bu bu bu a to biomechaniku. Fakulta patří k ČVUT, tak se na ní trochu víc počítá. Já a počty a fyzika jsme si nikdy netykaly a na můj vkus to počítání vůbec nebylo tak úchvatné, zábavné a hodno hlubšího zkoumání, jak se zdálo našemu nadšenému kantorovi. Asi mne osvítili všichni svatí, protože jsem tímto předmětem nějakým zázrakem prošla. K mému štěstí se už ve vyšším ročníku nepotkáme a tento definitivní, studijní rozchod mne rozhodně bolet nebude 😀 .

Rodina

V mé osobní rovině, to už nebylo tolik jako na houpačce. Rodina si už zvykla a její chod se přizpůsobil mé (ne)přítomnosti – ze mne se stal totální a setrvačnou silou poháněný asociál, který se vyhýbal různým akcím a možnostem vidět dlouhodobě neviděné přátele. Kéž mi všichni odpustí, ale bez toho se to neobešlo. Stále obdivuji mé mladé a chytré spolužáky, kteří během studia stíhají naplno sporty (někteří dokonce vrcholově) a další společenské aktivity. Můj život se jednoduše zúžil na školu a rodinu, která už ode mne teplé jídlo, nebo průběžně vyžehlené prádlo rozhodně neočekává a je mi naopak neskutečnou oporou. Má třináctiletá dcera Maruška by mohla vyprávět, jak jsem ji plakala v náruči, když mi o bod utekla zkouška z rehabilitačních systémů a já se hroutila, že se musím učit na opravu a další týden s nimi zase nebudu…..jednoduše jsme si na okamžik vyměnily role a ona mne utěšovala. Takže pár drobných mentálně vyšilujících výkyvů by se našlo, ale v takové té zdravě stresové normě, která se zdá býti přítomna u každého studenta a je naprosto normálním stavem protínajícím rovinu paniky i chvilkové letargie 🙂 Rozhodně to není ale stížnost. To vše ke studiu patří, s tím jsem do toho šla – nebo lépe řečeno – celá má rodina šla.

Rutina

Co se Rutiny týče, nikdo nemá ani tucha, jak moooooc se těším, že zase „zasednu“ před kameru a natočím plno nových cvičebních videí. Praxe mi dnes a denně potvrzuje důležitost prevence = PRAVIDELNÝ POHYB, který v sobě odráží PESTROST a SMYSLUPLNÉ CÍLE jako jsou zlepšování síly, mobility, stability a TECHNIKY, jež vás naučí tělo používat podvědomě tak, aby se mohlo hýbat bez bolesti a dlouhodobě.

Mé video-tréninky se vlastně nikterak nezmění, jelikož na to samé kladu důraz už poměrně dlouhý čas a sama teď z toho těžím – nic mne oproti mým spolužákům nebolí (což je pro mne vzhledem k 20letému rozdílu celkem zajímavé zjištění) a také se nebojím s pacienty cvičit a dát jim do těla tak, aby se jejich zdravotní stav zlepšil (to se mi už nejednou vrátilo, když mi děkovali za progresivní úlevu, kterou pocítili). V Rutině tedy hodlám dál pokračovat, i když to dnes díky studiu není s takovou četností nových videí.

Čím jsem starší, tím více se přikláním k názoru, že s věkem tělo nemusí chátrat a rozhodně nejsou žádné cviky věkem ohraničené. Spíše jsou věkem ohraničené naše myšlenky a víra v to, čeho je naše tělo ještě schopno dosáhnout…..ale na toto téma, se rozepíšu až příště.