Rutinačka Martina F.

Milá Maruško,

po roce cvičeníTebou a Rutinou jsem si řekla, že Ti napíšu a zvlášť, když ke zpětným vazbám vyzýváš na konci pátečního cvičení :). Začala jsem s Tebou cvičit, když mému druhému synovi byly 3 měsíce. Ne ani proto, že by mi zůstala poporodní kila, v tomhle mám štěstí, měla jsem už měsíc po porodu méně, než když jsem otěhotněla a zároveň jsem ten typ, co oblečený vypadá štíhle :), ale svaly a fyzička nic moc, taková měkká jsem celá byla. No a protože můj syn mel ve 3 měsících skoro 8 kg a mě začínala bolet záda, řekla jsem si, že bych už fakt měla. Uz když se před 9 lety narodil můj první syn, tak jsem trochu koketovala se starou Rutinou, ale nějak mi to nešlo, byla jsem málo motivovaná, volila špatné tréninky vzhledem ke své kondici, takže jsem to velmi brzy vzdala.

Ale před rokem jsem se do toho pustila rozumně, postupně. No a myslím, že po tom roce mám už docela natrénováno! Přestala mi křupat záda, ubyly centimetry (nejvíc teda přes prsa, ale i bůčky mám menší, ruce mám krásně vypracované), ale co je hlavní, mám fyzičku a cítím se skvěle! A kliky zvládnu lépe než můj partner, cha! :).

Jediné, co se stále drží je špek na břiše. Teď jsem se s ním pokoušela zatočit, dala jsem si 3 týdny ketodiety, ale je tam pořád. Není extra velký, kamarádky si klepaly na čelo, ale je to prostě nějaká meta, to břicho.

Nicméně, keto bylo skvělé! Dost dlouho jsem se na to připravovala, jsem totiž vegetariánka už 20 let, takže mi bylo jasné, ze to nebude jen tak. No a protože jsem zároveň i dost mlsná a vaření je mojí vášní, načítala jsem, propočítávala poměry, protože jsem si řekla, že nechci skončit jen na vejcích a avokádu :). A několik poznatků – bylo mi skvěle, neměla jsem hlad, měla jsem spoustu energie, což se projevovalo i větší sílou při tréninku a úplně skvěle se mi spalo. Tolik pozitiv jsem opravdu nečekala! Jenže pak člověk zase upeče ten kváskový chleba a dokvasí mu kimči…:)).

Takže jsem si řekla, že prostě buchty na břiše nebudou, že se nic neděje a že to přece nedělám kvůli vzhledu, ale kvůli funkčnosti a posouvání hranic. Ano, i takový mentální posun jsem udělala díky Tobě.

A vlastně se mi ulevilo, že nemusím mít v mlsných chvilkách výčitky, že jsem mlsná. Je fakt, že mam to štěstí, ze mi sladké nic neříká..ale takový majonezový chlebíček….:))). Nicméně keto si určitě po Novém roce zopakuji.

No ale teď to hlavní – Maruško, moc Ti děkuji, že do cvičení a učení ostatních dáváš tolik! Je to naprostý luxus, jak člověka vedeš, jak upozorňuješ na možné chyby, stále připomínáš držení těla a tak. Nejen, ze mě cvičení s Tebou posiluje fyzicky, ale stejně tak i psychicky. Je to skvělá závislost, každý den se těším, až syn usne a budu si moct zacvičit.

Někdy cvičím i o víkendu, když cítím, že mám energii a sílu, kterou je potřeba někam vrazit a uklízet se mi nechce :). Teď jsem poprvé cvičila i na dámské jízdě v Budapešti, kamarádka se mi divila a říkala, že jsme přece na dovolené. Musela jsem se nad tím, co řekla pousmát, to je přesně o tom, co jsi nedávno psala na FB (nebo jsem to četla na Rutině), cvičením se netrestám, dělá mi radost a naopak bych se necítila tak dobře, když bych se povalovala. A za to Ti díky, že jsi mi tuhle cestu ukázala a já se díky Tobě cítím tak moc dobře!!  Díky, díky, díky :). Měj pěkné podzimní dny, Martina

PS: Strašně dlouho jsem řešila, zda ti mohu v emailu tykat, ale pak jsem si řekla, že když už se známe rok …:))). I můj Jáchym Ti říká “teta”, když se vzbudí dřív a ještě nemám odcvičeno:).  Holt s Tebou vyrůstá, takže jsi v rodině, no:).