Rutinačka Jitka

Ahoj Maruško,
dlouho, opravdu hodně a velmi dlouho jsem sbírala odvahu „pochlubit“ se fotkami své proměny.

Když jsem s Tebou začala cvičit, nevyfotila jsem se, protože mi v prvním plánu nešlo ani tak o postavu, jako spíš o fyzičku. Jak je z fotek vidět, zabývám se chovem koní a ježděním. A zrovna v době, kdy jsem byla dost na dně z toho, že při tréninku skočím tři skoky a funím jako o závod a sotva se na koni udržím, mě kamarádka nasměrovala na Rutinu. Líbilo se mi to, a tak jsem začala. V prvních týdnech to byl horor – tělo absolutně nezvyklé na takovou zátěž, zahřátí jsem moc nedávala a protažení jsem flákala zrovna tak, tak jsem často chodila s pěknou svalovicí. Vzpomínám si, že jednou jsem dokonce musela skákat po schodech po jedné noze.
No ale vytrvala jsem, cvičila dál a postupně se bolesti stávaly minulostí a já se cítila víc v kondici, víc jsem vydržela, byla jsem i veselejší, cítila se hezčí a Rutině jsem úplně propadla. Se „starou“ Rutinou jsem to táhla asi dva roky, pak byla nějaká přestávka a teď cvičím určitě už přes čtvrt roku s novou. Absolutně mi to vyhovuje a chci se udržovat s Rutinou napořád 🙂 Je mi jasné, že jak člověk stárne, ledacos se pak zhoršuje a byla by škoda nemoci se za deset let vůbec třeba ohnout – díky protahování tohle určitě nehrozí. Stále ještě mám slabá místa – vypouklé břicho, když na to nemyslím, a bolavá ramena, když je větší stres nebo nedostatečně protahuji. Ale celkově se díky Tobě cítím o tisíc procent líp, než v době, ze které pochází ta první fotka.
Moc děkuju za ten kus života, který jsem už s Tebou strávila 🙂 buď nám i nadále motivací, dobrou trenérkou, poradkyní v oblasti výživy a průvodkyní lepším životním stylem 🙂

Jitka, skoro 36 let

P. S. Dnes už při tréninku dávám parkur dvakrát dokola a ještě můžu 🙂